Lakonický název novinky v repertoáru Naivního divadla nezní nijak přehnaně atraktivně a o to větší bylo mé očekávání, když jsem do Liberce jela. Čerství držitelé Erika za česko-slovinskou inscenaci Back to Bullerbyn, donedávna studenti pražské KALD DAMU – dramaturg Tomáš Jarkovský a režisér Jakub Vašíček – však inscenací (po úspěšném taktéž libereckém Neklanovi.cz) jednoznačně stvrdili, že s nimi bude muset české divadelnictví nadále počítat jako se suverénními tvůrci s originálním autorským rukopisem.
Tři známé pohádky (O ošklivém káčátku, v tomto případě velbloudu, O rybáři a rybce a O kohoutkovi a slepičce) autoři spojili funkčním rámcem: vše se odehrává na lodi vezoucí cirkus a hlavními postavami jsou dva hladoví námořníci – kapitán Starej (Tomáš Bělohlávek) a plavčík Mladej (Adam Kubišta), kteří přemítají, jestli by se něco z inventáře cirkusu nedalo sníst. Jako prvního si vyberou velblouda a ten je – po vzoru Šeherezády – upoutá svým příběhem natolik, že mu slíbí, že ho nechají naživu, jen aby jim vše dovyprávěl. Totéž se opakuje s rybou i kohoutem a slepicí, až se nakonec Starej rozhodne odejít k cirkusu jako klaun, což byl prý vždycky jeho sen, a Mladej převezme kapitánování, jak mu slíbila Zlatá rybka.
Celou inscenaci provází lehkost. Jarkovský s Vašíčkem umí napsat svižné dialogy (jak se můžete ostatně přesvědčit i v tomto čísle Loutkáře na s. XX a také v čísle 4/2011, kde byl publikován scénář jejich inscenace Proč?/Zakaj? nastudované v Loutkovém divadle v Mariboru) a jakási nevázanost (pozor, nikoli ledabylost!) je charakteristická i pro vedení herců a aranžmá scén. Zdánlivě jednoduchá skladba textu je totiž uvnitř pevně propojena návraty motivů (např. zapomenuté narozeniny Kapitána/uražené Přadleny, plnění přání) a důmyslného propojení postav v inscenaci (Zlatá rybka/zakletá Žába, Kohoutek/Kuchař, Velbloud/Rybář apod.). Leitmotivem spojených pohádek je pak voda, k níž se pojí nejen námořnický rámec, ale je klíčová jak v pohádce o velbloudovi, který zachrání výpravu pouští svými zásobami životadárné tekutiny, tak i v pohádce se zlatou rybkou, v níž se hlavní hrdinka dokonce svěřuje, že slané slzy roníme ze stesku po moři, z něhož všichni tvorové vzešli a někteří ho postupně opustili. Voda je samozřejmě zásadní i pro třetí pohádku o Kohoutkovi, kterému v krku zaskočil uhamoněný oříšek.
Výprava (Kamil Bělohlávek, Tereza Venclová) je v souladu s dramaturgicko-režijním uchopením velmi jednoduchá. Neměnná scéna evokuje podpalubí velké lodi – vlevo je houpací síť, vzadu různé bedny převážející cirkus, vpravo velký sud s rybou a za ním klec se slepicemi. Všechny postavy včetně zvířecích jsou představovány herci – Velbloud Šered (Marek Sýkora) má turecký fez a na zádech krosnový rám s vaky na vodu, Zlatá rybka (Veronika Košvancová-Khomová) je v blyštivém trikotu příslušné barvy, Slepice (Markéta Sýkorová a Mirka Bělohlávková) mají na hlavách pestrobarevné peří a tmavé jako šantánové šaty a Kohoutek (Tomáš Holý) je ve fraku a cylindru iluzionista par excelence. A vlastně nejen vizáží – svými vypilovanými triky mizení či proměňování předmětů a zručnými kejkli s červeně svítícími oříšky okouzlil publikum bez ohledu na věk.
Po mém soudu je vždycky ošemetné (a svým způsobem nedůstojné), když se představitelé zvířecích hrdinů, nesáhne-li se k loutkám, pitvoří, vyluzují skřeky a válí v kožichu po zemi. V tomto naprosto civilním pojetí se ale herci mohli oprostit od jakéhokoli napodobování a ponechali zvířatům – vlastně tváří v tvář pohrůžce smrtí – hrdou důstojnost. Inscenátoři si proto k dosažení pohádkovosti pomohli využitím předmětů. Namyšlení koně Nádher, Parád a Okras z první pohádky, kteří se vysmívají ošklivému Šeredovi, jsou kýčovití umělohmotní koníci snad z růžové stáje panenky Barbie, a paradoxně právě Šereda během vyprávění představuje krásná, jednoduchá dřevěná loutka-hračka na drátě. Ryby z druhé pohádky zase evokují ladně se vlnící ruce v rukavicích a o svítících oříšcích ze třetí už byla řeč.
Jediným stínem na zdařilé inscenaci je ne úplně čistý zpěv, ale to divák zavalený „hláškami“ typu „Musíme ji zabít dřív, než začne vyprávět!“ a vypointovanými scénickými gagy rád blahosklonně odpustí. Nepatetická, zdánlivě lehce nahozená inscenace, která je podle propozic divadla určena předškolákům a žákům prvního stupně totiž zaujme nejen děti, ale – jak ukázala vřele přijatá premiéra – i dospělé.
Kateřina Lešková-Dolenská
Foto: Josef Ptáček
Naivní divadlo Liberec
Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček: Velbloud, ryba, slepice aneb Námořnická historie
Režie: Jakub Vašíček, výprava: Kamil Bělohlávek, Tereza Venclová, hudba: Ondřej Müller
Psáno z premiéry 22. října 2011.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2012]
Kateřina Lešková-Dolenská, 1. 3. 2012
30. 11. 2024
Divadlo Polárka, Brno
Rybova mše vánoční
16. 12. 2024
Divadlo Alfa, Plzeň
Betlémská hvězda superstar
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS