Poslední mateřinkový den jsem zahájila pohádkou Kde budeme bydlet souboru vi.TVOR. Jde o autorský příběh medvěda, který si shání nový dům, protože do toho starého se mu už nevejde velká sklenice medu, který si na zimu nasbíral. Příběh je laskavě vtipný a pěkně vypointovaný, až jsem se divila, že není podle žádné knižní předlohy. Píše Berta Doubková.
Inscenace výtvarně vsadila na estetiku přírodnin a krásných starých věcí z babiččiny půdy. Osobně mám z takové estetiky trochu nekritické potěšení, ještě sama jsem se Krásných Starých Věcí z Půdy nenasytila. Pařez na stole snad nemůže nefungovat! Stejně tak si ovšem dovedu představit, že někdy v budoucnu možná k nasycení dojde.
Zaujal mě i přístup herců k loutkám a materiálu. Plyšový medvěd si prackou skutečně nabere medu a popatlá si s ním obličej, v hospodě si plyšové loutky nahýbají z kalíšků žaludového piva a klidně si je chrstnou do čumáků, když se medvěd prodírá suchou trávou, nebojí se ji polámat a rozházet po koberci Studia NDL. A to aniž by se herci chovali hrubě nebo necitlivě.
Kde budeme bydlet bylo také jedním z mála letošních mateřinkových představení, u kterého jsem neměla pocit, že by potřebovalo zkrátit. Byla jsem zvědavá na každý další obraz. Každá jednoduchá situace byla srozumitelně vypointovaná, dávala dostatek času k vychutnání výtvarna, ale zbytečně se nezdržovala u nějakých ornamentů (humoru, hudby, scénografie…) a celek tak držel dobře pohromadě. Výtvarné, herecké a dějové složky se mi zdály být pěkně vyrovnané. A inscenace byla nakonec porotou oceněna za kolektivní herecký výkon.
Místo neuskutečněného Sedmera krkavců z KALD DAMU zahrály Buchty a loutky Automat na pohádky. Krátkými improvizovanými skeči plnily přání rozjařeným dětem i dospělým, kterým u toho Zuzana Bruknerová vařila kávu v automatu. Děti byly nadšené a předháněly se, kdo si bude moci říct o pohádku.
Posledním představením, které jsem na Mateřince 2021 viděla, byla pohádka Matěj a čerti souboru LokVar. Milá marionetová pohádka se hrála venku, diváci seděli pěkně ve stínu, ale herci si užívali spalujícího slunce. Obdivuji je, že se tím nenechali nijak ovlivnit a neztratili nic ze své energie. Pohádka šlapala a děti neztrácely pozornost, přestože venku je to vždycky těžší.
vložila:
Adéla Vondráková, 20. 6. 2021
Zdeněk Lepšík (6. 12. 1924)
Jiří Bláha (7. 12. 1939)
Lenka Kotmelová (16. 12. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS