Norská pohádka z různých úhlů pohledu

Ať už vnímáme současný stav našeho loutkářství jakkoli, dobrá zpráva je, že čeští loutkáři stále dokážou v mnoha směrech inspirovat i zahraniční tvůrce.

V průběhu loňského roku to opakovaně potvrdilo například Divadlo DRAK, Naivní divadlo Liberec a také jednorázový mezinárodní projekt Srovnání různorodých cest loutkového nastudování norské pohádky podpořený grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Skutečnost, že lze k jednomu literárnímu textu přistoupit různými způsoby a najít v něm mnoho rozmanitých témat a motivů, prokazuje divadelní praxe dnes a denně. Zajímavé však je, když se do tvorby inscenací na základě jedné pohádky zapojí lidé s rozdílnou kulturní a historickou zkušeností. Z jejich setkání pramení cenné poznání, pochopení souvislostí, přicházejí nečekané podněty, otvírají se nové otázky. Právě to nabídl výše uvedený mezinárodní projekt svým dlouhodobým účastníkům i příležitostným pozorovatelům. Kromě hlavního organizátora, kterým bylo Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), se ho zúčastnily Buchty a loutky, Divadlo Anpu, norský Teater Innlandet z Hamaru a islandský Bruduheimar World of Puppets reprezentovaný loutkářem Berndem Ogrodnikem.

V první fázi projektu šlo o vytvoření dvou na sobě nezávislých loutkářských inscenací zpracovávajících norskou lidovou pohádkou Østenfor sol og vestenfor måne přeloženou pod názvem Na východ od slunce a na západ od měsíce, která byla po vzoru bratří Grimmů zaznamenána v polovině 19. století norskými sběrateli Peterem Christenem Asbjørnsenem a Jørgenem Moem. V Norsku patří k nejběžnějším příběhům, které znají už předškolní děti, a je zdrojem tamních tradičních témat a motivů. Z našeho pohledu se v pohádce mísí náměty z Krásky a zvířete (motivy setkání krásné dívky a netvora plus záchrany netvora nezlomnou a odvážnou láskou), z pohádky O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku (putování s cílem osvobodit zakletou milovanou bytost, přičemž hrdina je na cestě zkoušen přírodními mocnostmi, které jsou personifikovány a které hrdinovi nakonec v záchraně pomohou) a z balady Zlatý kolovrat (postupná výměna tří zlatých předmětů za možnost získat něco, co není na prodej).

Příběh o dívce zachraňující ledního medvěda, který se v noci mění na muže, nastudoval na jaře 2015 pod názvem Norská pohádka soubor Buchty a loutky pod režijním vedením Marka Bečky a za dramaturgické spolupráce Kateřiny Schwarzové s loutkami a scénou navrženými výtvarnicí Barborou Čechovou. Druhou inscenaci připravil mezinárodní tým ve složení režisérka Bela Schenková, dramaturgyně Zuzana Vojtíšková, scéna a loutky Barka Zichová, hudba Jana Štromská a norští herci Helena Klarén, Henrik Slåen a Truls Hanemyr. Obě skupiny pracovaly na svých koncepcích a zkouškách nezávisle, a tak mohlo dojít ke srovnání využití či potlačení motivů pohádky, redukce či zachování postav, způsobu divadelního zpřístupnění, výtvarného zpracování i celkové poetiky obou inscenací. Možnost komparace měli ve druhé fázi projektu jednak čeští diváci (při pražské premiéře v červnu 2015 a v průběhu 64. loutkářské Chrudimi), ale také norští diváci ve městech Hamar a Lillehammer v říjnu 2015. Část dětského publika se na Loutkářské Chrudimi zúčastnila ještě doprovodné dílny, ve které nejmenší diváci reflektovali to, co viděli, a mohli si doprožít motivy z představení a zkusit si vytvořit své verze klíčových momentů pohádky.

Zajímavé podněty přinesl i šestidenní mezinárodní seminář na Loutkářské Chrudimi vedený islandským loutkářem Berndem Ogrodnikem. Jeho účastníci z Číny, Jordánska, Maďarska, Francie, Slovenska a Česka diskutovali o tématech norské pohádky na základě svých kulturních a společenských zkušeností. Celá skupina se shodla, že literární příběh působí chmurně, velmi vážně, evokuje těžké podmínky pro život na drsném severu a provází ho silné emoce – strach, smutek, štěstí. Hodně se mluvilo o roli rodiny, zda je v dané kultuře běžné, že rodiče prodávají svou dceru, nebo ne a co to pro rodinu znamená. Seminaristé se delší čas zastavili i u tématu „zrání“, které mnozí v pohádce považovali za důležité. Některým z nich se zdálo téměř nepřijatelné, že rodiče dají nejmladší dceru medvědovi a ona pak po nocích „líhá s mužem“ a navíc kvůli jeho záchraně pak riskuje svůj život. V severských pohádkách je tento motiv poměrně běžný, ale pro asijské účastníky semináře byl zarážející. Seminaristé nakonec došli k závěru, že přes mnohé kulturní rozdíly je lidský duch, jakási jeho podstata, všude stejná. Je však dobré si uvědomit, že představení se skládá z mnoha detailů, které mohou v různých zemích znamenat trochu jiné věci. Aby si to zažili i v praxi, připravili účastníci semináře pomocí několika dřevěných špalíků, kamenů a látek pětiminutovou ukázku svého možného způsobu inscenování tohoto příběhu.

Jak seminaristé, tak Buchty a loutky i česko-norský tým pracovali s převedením literární předlohy do jevištní podoby poměrně klasicky. Nikdo neuvažoval o celkové „destrukci“ pohádky a o její nové výstavbě, o zpřevracení chronologie příběhu, dovymýšlení různých odboček a přidávání nových motivů a příběhů jednotlivých postav apod. Přes drobné úpravy, škrty některých postav, eventuálně dějových faktů tvůrci víceméně zachovali syžet literárního textu a na jeho základě vytvářeli dramatické situace. Přesto však obě inscenace nabídly odlišnou poetiku, dospěly k různorodým způsobům zpřístupňování příběhu a k jinému výkladu základních momentů pohádky, přičemž česko-norská verze byla věrnější literární předloze. Podle ní je např. dívka rodiči medvědovi prodána a je nucena s ním odejít; Buchty a loutky naproti tomu připravily dobrovolný odchod dívky do medvědova zámku. Hlavní hrdinka se podle Buchet a loutek nesmí na medvěda, respektive prince, v noci podívat, proto dostane na oči šátek. Mezinárodní verze se přidržela textu, kdy dívka není v pohledech za tmy nijak omezována, pouze nesmí rozsvítit svíčku, aby si prince mohla ve světle prohlédnout. Podobných nuancí je v obou inscenacích celá řada, což přineslo zajímavé srovnání, jak lze s dílčími motivy, tématy a dějovými fakty pracovat. Detailně se rozboru obou inscenací věnuje studie dostupná na webových stránkách www.folktale.eu.

Norská pohádka Buchet a loutek se ze strany českých dětských diváků dočkala příznivého přijetí. Dospělí dobře hodnotili estetickou kvalitu pohádky i fakt, že výtvarné ztvárnění evokuje atmosféru skandinávských krajů. Mezinárodní verze pohádky Na východ od slunce, na západ od měsíce byla v Čechách přijata rozporuplně, např. předškoláci v Naivním divadle Liberec pohádku bez potíží přijali, šli s příběhem, smáli se komickým momentům, spontánně a hlasitě varovali dívku před přicházejícím zlem, užívali si písničky a nechali se překvapovat měnící se scénou. Třebaže nerozuměli jazyku, dokázali se v pohádce orientovat a prožít si ji.

Jazyková bariéra se ale ukázala být problematickou při společných prezentacích české a norské verze. To, co bylo zamýšleno jako příspěvek k lepší srozumitelnosti, se ve výsledku ukázalo jako nevýhoda a matení diváků. Společné odpoledne v Praze i posloupnost představení v Chrudimi byly naplánovány tak, že nejprve své představení odehrály Buchty a loutky a teprve pak přišel na řadu mezinárodní tým.

Předpoklad, že se diváci s norskou pohádkou seznámí ve verzi Buchet a loutek a budou pak následně lépe rozumět příběhu hranému v norštině, se nevyplnil, ba právě naopak. Diváci zhlédli pohádku, která pracovala volněji s motivy lidové látky a přizpůsobila si je svému divadelnímu jazyku a svébytnému jevištnímu řešení. Publikum ovšem vzalo toto zpracování jako klíč ke čtení i druhé verze hrané v norštině. Tvůrci tohoto pojetí se však věrněji drželi literární předlohy, a tudíž motivace postav pro jednání byla trochu jiná než v pohádce Buchet a loutek. Vzhledem k neznalosti jazyka se pak diváci cítili být zmatení a ztráceli se v ději. Očekávali například, že dívka odejde s medvědem dobrovolně, chyběla jim na jevišti cibule a losos jako znaky chudoby a luxusu, nerozuměli tomu, proč může dívka stát vedle prince bez šátku na očích apod. Zkrátka projektovali si do norského textu své představy o pohádce, které si vytvořili na základě jiné inscenace. Paradoxně diváci, kteří nebyli ovlivněni českou verzí, se v té norské orientovali daleko lépe než ti, kteří se s pohádkou v jiném pojetí Buchet a loutek dopředu seznámili.

Tento zvláštní efekt samozřejmě nenastal při hraní v Norsku, kde diváci nebojovali s jazykovou bariérou. Norští pořadatelé ale také s napětím očekávali, jak bude přijato pro ně nezvyklé nastudování i dílčí tvůrčí nápady, konkrétně výměna tří koní, tradičních postav literární podoby, za prase, slepici a plejtváka. K překvapení organizátorů a potěšení českých tvůrců byla pohádka vnímána velmi dobře. Podle ohlasů po představeních či reakcí na Facebooku diváci ocenili zejména skutečnost, že inscenace funguje jak pro malé děti, tak pro jejich dospělý doprovod. Obě skupiny si užívaly např. ukládání loutkových dětí ke spánku a jejich neposednost, smály se loutkovému divadlu, které hraje medvěd dívce ve svém zámku, dobře fungovala „putovací píseň“, v níž jsou zmiňovány zeměpisné názvy norských i českých měst, děti reagovaly na kostýmy zbohatlých rodičů, bavil je závod prasete s koněm, velmi vděčným pro ně byl výstup, ve kterém zlá Nosatice vaří. Diváci oceňovali energii, s jakou herci hráli, ale především velikou variabilitu scény. Zaujalo je, kolik proměn se v průběhu představení na jevišti odehrálo, kolik prostředí a postav bylo možné ze zdánlivě jednoduchých výtvarných objektů různými kombinacemi vytvořit.

Také Buchty a loutky měly v Norsku úspěch. Dětští diváci se smáli např. tomu, jak rodina stále dostává na stůl cibuli, líbilo se jim, jak putuje malý plyšový medvěd přes hory a doly, jak dívku odfoukává vítr a jak padá, když vítr přestane vát apod. Po představení se dospělí netajili svým nadšením z řezbovaných loutek, obdivovali jejich estetickou úroveň a dále velmi oceňovali hravost ve zpracování pohádky. V diskuzi na univerzitě v Hamaru studenti chválili pro ně neobvyklý fakt, že v Česku připravují loutky a scénu i pro nezávislé skupiny profesionální výtvarníci, absolventi vysokoškolského studia scénografie. Všímali si také skutečnosti, že soubor dával stejný důraz jak na herecký projev, tak na výtvarnou stránku, která byla plnohodnotnou součástí celé inscenace, nikoli jen dekorací pro výstupy loutek či herců.

Mezinárodní projekt Srovnání různorodých cest loutkového nastudování norské pohádky tedy přinesl širokou výměnu profesních zkušeností, a to nejen ve složce herecké, režijní, dramaturgické či scénografické, ale také např. v oblasti divadelní produkce, kdy se jak naši, tak norští organizátoři seznámili s tím, jak se připravují divadelní akce a festivaly v jiné zemi. V neposlední řadě byl projekt zdrojem mezikulturních a lidských zkušeností, které se jistě zúročí při pořádání dalších akcí.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2016]

Zuzana Vojtíšková, 20. 4. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.