Magie divadla pořád funguje

Že jste nikdy nebyli u moře? Nevadí! V Liberci se k němu zaručeně podíváte. To slibují divákům herci nové inscenace Naivního divadla Liberec nazvané Čechy leží u moře a svůj slib během čtyřiceti minut vrchovatě plní.

Prázdná osamělá lodička složená z papíru pluje po vodní hladině ve velké skleněné kouli a přivádí diváky do podmořského světa, který se postupně rozžívá po celém sále studia Naivního divadla. Publikum je přítomno magickému rozkvétání podmořských květin a chaluh, proplouvání ryb i zrodu lidského života v bílé mušli. Koncept výtvarnice Barbory Jakůbkové je jednoduchý: bílý nebo novinový papír nasvícený UV lampou dokáže divy. A zázrakům při vytváření atmosfér jsou diváci přítomni po celé představení. Děti se okamžitě nechají strhnout životem pod mořskou hladinou a chtějí být jeho součástí i přesto, že nesledují žádný dramatický příběh, nevypráví se jim nic konkrétního. Skvěle je vede hudba zkomponovaná Filipem Homolou, která dokáže varovat před nebezpečím i navodit chvilky radosti a rozpustilosti. Verše Radka Malého z knihy Moře slané vody zaznívají z úst herců Barbory Kubátové, Tomáše Bělohlávka, Filipa Homoly a Adama Kubišty nenuceně, přirozeně a jsou příjemnou poetickou vlnou pro toho, kdo se na nich chce svézt, a podprahově osvěží i toho, kdo poezii vnímat nechce nebo neumí. Takových diváků však bylo při předpremiérovém představení pro děti málo: sportovní třeťáci ze základní školy se nechali jednoduše strhnout a bez jakékoli výzvy následovali pokyny básnivého textu:

Zavřete oči.

Slyšíte, jak šumí?

Nadechněte se té vůně.

Zašeptejte:

Čechy leží u moře.

Magie divadla dokáže pohltit i současné „přepodnětované“ a „přetechnizované“ děti zvyklé na klipovitost všeho, co je obklopuje. Týmu Naivního divadla Liberec, který pro své publikum připravil pomalý, estetický kousek, se to podařilo jednoznačně prokázat. Navíc papírová loďka na konci představení už není prázdná a opuštěná: sedí v ní dva, co je moře spojilo. Jen tak mimochodem, bez jakéhokoli poučování, tlačení názorů a křečovitého chtění ovlivňovat pocity dětí za každou cenu, připravili tvůrci malým divákům skutečně velký a podstatný zážitek, který na konci umocní ještě tím, že si herci s dětmi po představení jen tak (a velmi přirozeně) povídají. A člověk jim může jen přát jejich citlivost a schopnost vystihnout momentální náladu v sále.

Zuzana Vojtíšková, 11. 3. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.