Vánoce ve Špekově aneb Jak neskočit na špek divadelním tvůrcům

Betlémskou hvězdu dotvořte sprostým symbolem, hlavního hrdinu nechte pořádně prdět a přidejte vtip o matce, kterou „zrovna tahaj bagrem“. To celé doplňte písničkami v muzikálovém střihu, songem z Rockyho, třemi zlatými prasátky a závěr okořeňte sentimentální scénou v lednici. Vyjde vám z toho nová vánoční pohádka, při které se děti smějí každému prdu.

První premiérou 65. sezony kladenského Lampionu se stala inscenace Vánoce ve Špekově, kterou pro divadlo napsal dramatik a scenárista Petr Kolečko, režie se ujal Jan Frič, výpravu navrhla Lucia Škandíková a hudbu složil Petr Wajsar.

Řekl bych, že autorům inscenace Vánoce ve Špekově nejde o nic jiného, než porušit všechna zažitá klišé, která jsou s Vánocemi spjata. Toto období přece už dávno není časem pohody, klidu a zastavení se, příjemných, usměvavých a tolerantních lidí, domácího vánočního pečiva, dárků z lásky, vánočních koled, Betlémských hvězd a jesliček. Autoři inscenace tak servírují divákům plné ledničky, vulvu, hamburgery a cheessburgery, zlatá prasátka, protivnou a uspěchanou Zuzanku, obtloustlého a přejídajícího se Ludánka, kečupovod z Betléma a patetický konec v lednici plné dárků pod umělohmotným rozzářeným vánočním stromkem.

Nic proti tomu, z Vánoc se už dávno stal stresující megalomanský hodokvas plný drahých kýčovitých dárků a z tradic zbylo pouze čekání na „zlaté prase“. Jenomže takový příběh není pohádkou, natož pohádkou pro děti. Ty totiž předloženou karikaturu společnosti nemohou vidět. Pro ně je, bohužel, viditelná pouze sranda, ve které se prdí, baští hamburgery a říkají slova, za která jsou rodiči většinou okřikovány.

Bohužel si myslím, že i mnozí z dospělého publika sledovali příběh Ludánka, Zuzanky a tří prasátek zcela v duchu zveřejněných anotací a intencích crazy komedie. Tedy pouze jako příběh, který se snažil o prvoplánovou edukaci, jednoduchý patos a měl silně pokřivenou poetiku. A to mne, přiznávám, zneklidňuje. Mám totiž pocit, že autor moc dobře ví, na co mu divák vycvičený televizními seriály skočí. Ať žije sledovanost a plná kasa. Naštěstí na první repríze bylo divadlo poloprázdné.

Michal Drtina, 8. 10. 2014

Komentáře k článku:

15. 12. 2014, 8.23 hodin, Iva Hoffmanová

Ano , přesně tak jsme to cítili , jak jsem již napsala v recenzi , po návštěvě představení . Byli jsme již na premiéře v říjnu a do teď mám na sebe vztek, že jsem na ten děs vzala vnoučata. Opravdu jsem ještě neviděla nic horšího .

Vložit komentář: