Na nedostatek loutkářské literatury – ať už jde o odborné publikace pojednávající o jednotlivých fenoménech tohoto umění, či knížky a bulletiny zahrnující loutkářské texty či techniky, si v poslední době nemusíme stěžovat. Jen se nabízí otázka, jestli nezajímá loutkové divadlo více lidi kolem něj než samotné tvůrce? Na toto téma mají rozhodně čtenáři u následujících publikací lišících se nejen svým obsahem, ale i rozměry, šanci přemýšlet.
Začněme těmi tzv. „příležitostnými“:
Olomoucká loutkářská přehlídka Čechova Olomouc se už léta stará o další rozvoj nejen účastníků této přehlídky v řadě sice vizuálně méně nápadných, ale obsahově více než užitečných publikací. Již několikerá sada této volné série se zabývá pro amatéry i loutkařinu provozují laiky technologií loutkového divadla či přesněji řečeno některými technikami, které si může i méně zkušený amatérský soubor či laik vyzkoušet. Tentokráte je to velmi přehledně, vzorně připravený materiál o stínovém divadle, doprovázený názornými technickými kresbami a fotografiemi zkušeného technologa Vítězslava Kuschmitze, který útlý svazeček opatřil doprovodným textem. Publikace byla součástí workshopu, který manželé Kuschmitzovi na loňské Čechově Olomouci vedli.
Almanach ke 100 letům činnosti kobyliského divadla Jiskra (Loutkové divadlo Jiskra v Praze 8 Kobylisích) vyšel péčí odboru kultury Úřadu Městské části Prahy 8 a jubilujícího souboru, pod taktovkou jeho letitého dramaturga a autora Petra Slunečka, který je i autorem obsáhlého pohledu nad historií Jiskry dávnou i nedávnou. Almanach obsahuje mj. i článek Jana Nováka, v němž se upřímně i kriticky zamýšlí nad posledními pěti lety kobyliské loutkové scény. Jako vždy je v almanachu velmi detailně zpracovaný statistický přehled úspěchů, účastí na festivalech, ocenění (souboru i jednotlivých členů) i zájezdů souboru, včetně přehledu inscenací kmenového repertoáru i individuálních výstupů (opět s podrobnou statistikou) s řadou fotografií, následovaný přehledem scénografií a scénických hudeb pro toto divadlo, a nakonec i seznamem téměř čtyřicetičlenného souboru Jiskra.
Kobyliská Jiskra sídlící v Divadle Karla Hackera, pojmenovaném po zakladateli této stoleté loutkové scény, si vždy našla příležitost i možnosti zpropagovat svou činnost. Almanach vydaný k významnému jubileu je jedním z dalších důkazů.
Ediční oddělení Institutu umění – Divadelního ústavu už řadu let vydává v souborech díla významných evropských dramatiků v nových či nově redakčně zpracovaných překladech doplněných o zasvěcené studie a doslov. Objevili se zde tak např. Strindberg, D ürrenmatt, Horvath, Ibsen i Koltès a Tom Stoppard. Tentokráte se pozornost zaměřila na divadelní hry Artura Schnitzlera. A tady je možné zajásat, protože se v I. dílu těchto her konečně (!) objevil překlad Schnitzlerových her pro loutky, které jsme zatím mohli znát jen z originálu nebo z víceméně kusých zmínek v dějinách loutkového divadla (výjimkou je snad jen polská antologie autorů píšících pro loutky, vydaná v letech 1999–2003 z iniciativy a v hlavní redakci Henryka Jurkowského).
Jedna ze tří Schnitzlerových aktovek pro loutky Udatný Kasián vyšla sice už před lety (v nakladatelství Orbis v r. 1962 v překladu Jaroslava Bartoše) a byla a je jen sporadicky uváděna na zahraničních loutkových jevištích, další dvě – Loutkář (který není v pravdě hrou loutkovou, ale jde v ní o manipulaci s lidmi), ale zejména hra U velkého Kašpara, která je divadlem na divadle, by mohla být zajímavou inspirací i pro současné loutkáře marně hledající v oblasti loutkových her pro dospělé. Všechny tři Schnitzlerovy hry pro loutky vycházejí v překladu Jany Zoubkové, dvě poslední zmiňované se představují v češtině poprvé. (Vydal Institut umění – Divadelní ústav v edici Divadelní hry – svazek 13, Praha 2013.)
Nepodceňujte význam těchto textů, vyvracejí totiž spolehlivě představu o tom, že se loutkové divadlo přelomu století soustředilo jen na dětské publikum. Naopak svým viděním světa autorů, jako je Maeterlinck, později Ghelderode, ale i nehraný Craig či málo známé groteskní texty Lorcovy, stojí za trochu dramaturgického hledání!
V tomto čísle Loutkáře najdete ještě podrobnou recenzi knížky Jaroslava Blechy „Rodinná loutková divadélka … herectvo na drátkách…“ navazující na jeho předchozí práce, v další se můžete vrátit díky recenzi publikace slovenské výtvarnice Hany Cigánové-Podobové „Pamäť je zrkadlo, na ktoré nám dýchli“ do výrazných let českého loutkového divadla, na nichž se spolu s českými tvůrci v poslední třetině 20. století spolupodílela.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2014]
Nina Malíková, 6. 3. 2014
Zdeněk Lepšík (6. 12. 1924)
Jiří Bláha (7. 12. 1939)
Lenka Kotmelová (16. 12. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS