Mezinárodní loutkářský Festival of Wonder

Silkeborský Festival of Wonder (6.-11. listopadu 2013) patří do skupiny uznávaných evropských loutkářských festivalů. Nabízí pestrou škálu z tvorby současného loutkového divadla, výstavy, filmové projekce, debaty za oponou i workshopy. Letošní 21. ročník se konal pod záštitou dánské královny Margarety, jejíž nadace také festival finančně podpořila.

Do Dánska jsem přijel na pozvání ředitelky festivalu Ully Dengsoe, stejně tak jako dalších 16 ředitelů a organizátorů mezinárodních festivalů z celého světa. Ulla Dengsoe je rovněž mojí kolegyní v Komisi pro mezinárodní festivaly UNIMA, velkou ctitelkou Divadla bratří Formanů i pravidelnou návštěvnicí libereckého mezinárodního festivalu Mateřinka.

Úvodní ceremoniál v plném sále Jysk and Music Theatre, pro téměř 600 diváku, se sympatickým moderátorem, s živou hudbou a zpěvem, videoprojekcemi a ukázkami z představení byl velkolepý, s mírou vkusu, za účasti všech představitelů společenského života ve městě i v regionu. Přesvědčivě dokazoval, jaký význam je loutkovému divadlu v Silkeborgu i v celém Dánsku přikládán. Zahájení obstaralo velké představení slavného francouzského souboru Theatre du Rugissant Jidášovo oko. Starý opuštěný dům na kopci na konci města, chladný a děsivý, představovala velká trianglovitá scéna. Dům plný místností, ve kterých se v několika úrovních odehrávají jednotlivé příběhy. Na scéně vpravo vpředu v křesle loutka, postava starého, umírajícího Giacoma. Vlevo klavír a další nástroje. Giacomova mysl je již zatemněná, je noc a v zamlženém oparu ožívají vzpomínky na minulost prožitou v domě. Putují z jednoho prostoru do druhého, vyprávějí příběhy z jeho dřívějšího života. Příběhy o neklidném mládí, o rasismu i o zbytečně prohrané lásce. Příběhy, ve kterých sledujeme, jak se normální obyčejní lidé, ovlivnění skupinovým tlakem a nenávistnými názory, mohou postupně sami stát mučiteli i zrádci. Zajímavá podívaná i výborná živá hudba, komplikovaný příběh byl ale, bohužel pro mne, výrazně založen na textu.

Tradičně bohatý a kvalitní program, jehož letošní motto bylo „Globalizace v divadle animace – experimenty založené na jedinečnosti tradice“, nabídly soubory z Anglie, Dánska, Francie, Švédska, Německa, Izraele, Kanady, Portugalska, Belgie, z Ruska, Taiwanu a z Holandska.

Česká účast byla zastoupena ojedinělou výstavou výtvarníka Matěje Formana – Divadlo v pohybu – Lidé a loutky na scéně – v nádherném prostoru galerie Kunst Centret Silkeborg. S týmem svých spolupracovníků zde Matěj Forman vytvořil obdivuhodně zdařilou, radostnou, hravou i tajemnou instalaci dekorací, loutek, grafik a výtvarných objektů z Boudy, Obludária, Krásky a Zvířete, Barokní opery, Nachových plachet a dalších – která bude v Silkeborgu až do začátku roku 2014. Jsem přesvědčen, že by rozhodně měla být prezentována i v Čechách, třeba v Plzni 2015. Matěj Forman se navíc při festivalu stal aktivním (a atraktivním) průvodcem výstavou pro hosty a návštěvníky, jejich zájem byl skutečně mimořádný.

V Silkeborgu se uskutečnilo i společné setkání pozvaných ředitelů festivalů, na kterém každý mohl představit svoji akci. Za českou stranu jsme byli dva, projekt Evropského hlavního města kultury Plzně 2015 uvedl umělecký ředitel Petr Forman, festival Mateřinku pak já osobně.

Celkem jsem měl příležitost zhlédnout 19 představení. Výběr pro dospělé publikum byl vynikající. Od nejlepších, světově respektovaných tvůrců současnosti, jako jsou holandský Nevil Tranter (Punch a Judy v Afganistanu a Mathilda) nebo Frank Soehnle ze SRN (Hotel de Rive – podle surrealistických textů sochaře A. Giacomettiho), přes již zmíněné slavné francouzské divadlo Theatre Rugissant (Jidášovo oko) či Train Theatre z Izraele (Legendy z Chelemu) nebo belgické Froe Froe, (které uvedlo představení Puck – nesmírně dynamickou a vtipnou maňáskovou verzi Shakespearova Snu noci svatojánské). Vynikající bylo portugalské A TARUMBA THEATRE s představením Mironescópio – Love Machine, inspirované starými Peep Shows a pokusy s pohyblivými obrázky z 19. století. Pověst ze Charleville-Mézières, kde nebylo možné získat vstupenky, nelhala. Provázeni „erotickým expertem“ Dr. Erotikonem, dámami Mimi, Gigi a dalšími (6 herců) absolvují diváci (max 12 na jednom představení) jemnou a hodně vtipnou formou „proškolení“ k tématu i divadelní příběhy v krabičkách kinetoskopů. Pro večerní klubovou produkci na Skupově Plzni ideální, současné divadlo. Trochu jsem byl rozpačitý z některých produkcí pro malé děti, měl jsem dojem, že řada z nich počítá s tím, že Dánové, kteří se snaží dávat divadlu pro děti přednost před televizí, přijdou prostě na cokoliv. Na Mateřinku bych v širším okruhu zvažoval pouze jeden titul – Vítr dánského divadla Madam Bach.

Co ještě je v Silkeborgu na festivalu, kromě kvalitního programu, jeho dokonalé organizace (kterou zajištuje Poul Andreasen, manžel Ully Dengsoe) a jediné opravdové řeky v celém Dánsku obdivuhodné, jsou vyprodaná představení ve všech sálech. Během jednoho týdne přijde 11 000 diváků, z města i z celého regionu. Před festivalem i po něm jsou pravidelnou součástí organizovaná představení pro školy. To vše přináší do festivalového rozpočtu podstatnou finanční injekci. V Silkeborgu běžně navštěvují představení i starší lidé a jsou viditelně s moderním loutkovým a výtvarným divadlem zadobře. To bych si přál i u nás!

[tento článek vyšel tiskem v čísle 6/2013]

Stanislav Doubrava, 22. 12. 2013

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.