Vůně Orientu pro nejmenší?

Zprostředkovat dětským divákům mnohovrstevnatý odkaz orientálního vypravěčského mistrovství, Pohádky tisíce a jedné noci, je odhodlání chvályhodné a troufalé zároveň. Invenční divadelní tvůrce Jiří Adámek, který v posledních měsících bodoval i u odborníků především svými „voicebandovými“ variacemi Tiká tiká politika a Evropané, prezentuje v Divadle Minor inscenaci Tisíc a jedna noc, která do jisté míry na jím už vyzkoušené jevištní postupy navazuje. Adresa „přístupné divákům od 5 let“ je však ambiciózním tvarem poněkud zpochybněna.

Hasan (v interpretaci Pavola Smolárika) prodává na tržišti, kde ho osloví Peršan (Hynek Chmelař). Hned zkraje, kdy mu nabízí výuku v umění výroby zlata, napadne diváka, že půjde o příběh iniciační, o překonávání překážek na cestě, směřující k proměně hlavního hrdiny. „Technické údaje“ (např. Rudý prášek polej Rudým olejem/ Nebo Rajskou vodou/ Nebo čistým ostrým octem) se blíží k praktikám alchymie, Peršan nabídne Hasanovi „otcovství“, jde však o léčku, jakých se v příběhu vyskytne ještě několik. Hasan se svým „novým otcem“ cestuje lodí, je jím však oloupen a po patřičném „výsměchu živlů“ se ocitá na neznámém místě. Tam je zneužit obchodníkem k metání drahokamů z hory, kam byl – zašitý do kůže mezka – unesen orlem. Cestu zpátky mu ovšem obchodník nezajistí a na nářky nebohého hrdiny odpovídá obdobně jako Peršan před tím: „Není moci a není síly než u Boha Jediného Slitovného! Nazdar.“ Další dobrodužství – po několika dějových peripetiích – vrcholí u Násira, krále všeho ptactva, vstupem do zapovězených dveří ve vládcově zámku, kde se Hasan setkává s osudovou, nadpřirozenou ženou – džinnou. I pro dospělého diváka komplikovaná pohádka nabírá filozofické rozměry. Je v ní také řada omamných verbálních momentů, verše do scénáře inscenace ostatně „obstaral“ básník Petr Borkovec: „Ochutnej, pane, všechno, co nabízím/ na tácu koupeném dnešního rána:/ sultánské oranže, broskve a rybízy,/ tihámská jablka, sladká i slaná“. Přednes textu však nepatří k nejsilnějším dovednostem protagonistů, a proto se literární půvab předlohy, přehlušený výtvarně-hudební zdobností inscenace, přece jen poněkud vytrácí.

Jednou z nejvýraznějších předností projektu je na poměry českých jevišť nebývale rafinovaná barevnost kostýmů i koberců (výtvarnice Kristýna Täubelová), akcentovaná iluzí orientálního bazaru – obchodníci se totiž překřikují, ve zvukomalbě jejich dynamizovaného přednesu je použita originální arabština, až pak se přidává čeština, jako kdyby nás na zájezdu provázel tlumočník nebo bychom byli v biografu vystaveni dabingu i se zachováním původní zvukové stopy. K vrcholům výtvarné složky patří kouzelná skříňka – otevřená truhla (objevuje se právě při překročení zákazu vstoupit do zapovězených dveří). Täubelová zde vytvořila sugestivní vizi pohádkového mikrosvěta, který zapůsobí především v gradaci celého příběhu. Přiznejme, že jde o trochu předčasný, nejsugestivnější moment inscenace.

Pochvalu si zaslouží i složka hudební. Trojice muzikantů, umístěná stranou na jevišti, vyluzuje patřičně libou a „cizí“ hudbu, podpořenou čas od času překvapivě autentickým vokálem. Také protagonista Pavol Smolárik obstojí při této aktivitě víc než čestně. Scénické čarování se odehrává jako dynamické proměňování pozic průsvitných panelů – zrcadel, orientální odalisky se v obsazení lepými Češkami vlní, některé působí dosti smyslně, „bonus pro tatínky, doprovázející dítka“, napadlo mě během premiéry. Zrcadla oddělují také svět reálný, přirozený, od toho, v němž vládnou čáry a kouzla, jejich posouvání umožňuje „přestup“ tam i zpět.

Ve druhé části realizačně přece jen poněkud rozmlženého příběhu se inscenace ocitá v hájemství moderního, pohybově-výtvarného divadla. K rozostření soustředěnosti přispívá paradoxně „přídavná“ četba příběhu ze záznamu dětským hlasem, výrazově ovšem monotónní a neakcentující důležité informace. Hasan má při svém putování (které snad povede ke zmoudření) k dispozici pohyb ve třech nádržích, připomínajících vany. I materiál v nich evokuje tři prostředí, jimiž musí projít: pouští, horami, vodou. V nádrži, reprezentující tento živel, vznikají úsilím dvou herců-výtvarníků přímo před našima očima jakési obrazy na vodě. Jde o jevištní variace trochu nedramatické, přesto velice půvabné, leč poněkud hermetické, obávám se, že i pro dospělého diváka. Nemusí to ovšem znamenat, že by dítě, nezatížené konvencemi, nemohlo na tuto jevištní situaci reagovat otevřeněji a bezprostředněji než třeba rodič nebo pedagog, v tomto ohledu bych se bál víc rozjímavého plynutí času.

V programu, na nenápadném rozkládacím papírku, přinášejícím údaje o sestavě tvůrců a obsazení, nalezneme také malý arabsko-český slovníček, kde nás mohou zaujmout kulinárně jazykové informace typu, že banány se řeknou móz, zatímco mandle lóz.

Nejsilnějším dojmem z inscenace je nepochybně její výtvarná proměnlivost, evokující horké a voňavé končiny, skoro to vypadá tak, že s nimi má výtvarnice Kristýna Täubelová nějaké zkušenosti z cest za ona zrcadla.

Jan Kerbr

P. S.: Měl jsem možnost nahlédnout do aktuálně upraveného scénáře, tvůrci během prvních repríz provedli několik škrtů a text o několik vět obohatili, a tak inscenace, zdá se, bude přece jen dětskému publiku přístupnější.

Divadlo Minor, Praha

Jiří Adámek: Tisíc a jedna noc (ve scénáři je použit překlad Felixe Tauera)

Scénář a režie: Jiří Adámek, dramaturgie: Petra Zámečníková, autor básní: Petr Borkovec, výprava: Kristýna Täubelová, živá hudba: Jan Matásek, elektronická hudba: Jan Burian, choreografie: Rena Milgrom, pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová, odborná spolupráce: Jan Tošovský

Psáno z premiéry 19. dubna 2009.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 3/2009]

Jan Kerbr, 22. 6. 2009

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.