Narodil se Gagarin, veselme se

Při sledování představení Gagarin, kterým se na festivalu Divadlo evropských regionů prezentovalo českoslovinské Divadlo Športniki se mi maně vybavila ještě jedna inscenace, a to Příběh??? člověka (premiéra 1996), kterou dlouho a velmi úspěšně hrály Buchty a loutky. Jejich zpracování osudů sovětského hrdiny Meresjeva v sobě mělo silný groteskní náboj a jakoby jím zúčtovaly i se svou osobní životní zkušeností poznamenanou dospíváním v reálném socialismu.

O šestnáct let později se na jeviště dostal další sovětský hrdina bez bázně a hany, Jurij Alexejevič Gagarin. Autory inscenace jsou ale lidé, kteří poslední roky minulého režimu prožili jako malé děti a jsou jím dotčeni jen lehounce, jestli vůbec. Zdá se mi, že je to na inscenaci znát. Nadsázka, s níž o Gagarinovi vypráví, není zatěžkána hořkými vzpomínkami. Inscenace působí jako nezávazná hříčka, která s pobaveným úsměvem ilustruje pro dnešního vnímatele už značně bizarní pasáže schematické knížky Jurije Nagibina Úsměv a hvězdy. Za vše hovoří úryvek, který Športniki použili v anotaci k představení: „Časem kdekdo Gagarina překoná. Ale nikdo se po letu tak neusměje na lidstvo a vesmír jako Jura Gagarin. A to je velmi důležité, daleko důležitější, než si dovedeme představit.“ V tomto ohledu je Adam Kubišta ideálním představitelem titulního hrdiny; jeho úsměv, kterým zhusta častuje publikum, je dětsky bezelstný i sovětsky optimistický.

Klíčem k celé inscenaci je po mém soudu scéna, v níž se malý Juraj narodí a jako za Jezulátkem do Betléma za ním přikvačí matrijošky a tanky doprovázené rudou kometou, přičemž na něj z obou portálů bedlivě dohlíží Marx s Leninem. Jak mi totiž prozradila herečka Elena Volpi (rozhovor s ní si můžete přečíst na s. XX), životní příběh Jurije Gagarina je u Nagibina vylíčen jako legenda o novodobém světci. Inscenátoři se na tuhle ideologickou paralelu dívají s ironií, ale zároveň i s laskavou shovívavostí. Gagarin je v jejich podání prostý, sympatický mladý muž, který opravdu něco dokázal, a za ten cirkus okolo sebe vlastně nemůže a jeho součástí být musí, protože je zkrátka a dobře národní hrdina.

Inscenace má, podobně jako Bullerbyn, propracovaný timing. Tak jako se v lindgrenovské parafrázi začínalo velice zvolna idylickými ilustracemi příběhů dětských hrdinů a jejich nevinných her, aby o to více vynikl dravý svět showbusinessu, kam se plni ideálů náhle dostali a nechali se semlít, je podobný princip gradace patrný i u Gagarina. V úvodním vstupu Športnici totiž prohlásí cosi v tom smyslu, že jsou členy komunistického svazu mládeže a že si pro nás secvičili pásmo o Gagarinovi, aby se „kulturně vyjádřili“. Nenápadný start, hraný jakoby v rozpacích stydlivých debutantů, se ale pomalu stupňuje v gejzír vtípků jevištních i slovních, kde jeden přebíjí druhý a scéna je zahlcena nesčetnými gagy, nápaditou hrou s obyčejnými předměty a loutkami i pohotovou improvizací. Entuziasmus, s jakým Športnici hrají, je až nakažlivý.

Oproti prvotině souboru Back to Bullerbyn je Gagarin mnohem opulentnější ve svých vyjadřovacích prostředcích. Scénografka Tereza Venclová odvedla vynikající práci – základem scény je kukátko ne nepodobné rodinnému divadélku, které se dá různě otvírat a varírovat, herci vystřídají několikero kostýmů, od fádních nepadnoucích tesilových oblečků mladých soudruhů až po rusky pestré kroje a vojenskou uniformu slavného kosmonauta Gagarina. Co se loutek týče, je na jevišti mix papírových marionetek, hraček i všednodenních předmětů. Zdá se, že nejen téma, ale i jeho divadelní pojetí v něčem nepřímo navazuje na poetiku Buchet a loutek.

Propracovanější není jen výprava, ale i samotný scénář. Oproti relativně jednoduchému scénáři hříčky Back to Bullerbyn nastoupilo v případě Gagarina ke slovu studium reálií, historických materiálů i okrajovějších souvislostí – Športnici jeho život zasazují do kontextu světových událostí působivými divadelními Týdeníky a inscenace je tak nejen zábavná, ale i poučná.

Všichni členové souboru jsou velice muzikální a tak v inscenaci samozřejmě nechybí řada písní doprovázených klávesy, kytarami, příčnou flétnou a tahací harmonikou, včetně známých hitů od Beatles až po Sojuz něrušimyj. Upřímně jsem se bavila dojemnou písní o Gagarinovic krávě Krasavě, ale i tréninkem kosmonautů ve ždímačce a toustovači, triumfálním přistáním samovaru s plastovou figurkou kosmonauta a spoustou dalších nápadů. Športnici svým Gagarinem zkrátka jen upevnili svou pozici jednoho z nejinspirativnějších autorských divadel současnosti.

Divadlo Športniki, Praha

Tomáš Jarkovský: Gagarin

Režie: Jakub Vašíček, výprava: Tereza Venclová, dramaturgie: Tomáš Jarkovský

Hrají: Johana Vaňousová, Elena Volpi, Tomáš Jarkovský, Adam Kubišta a Jakub Vašíček

Premiéra 6. června 2012, psáno z 2. premiéry uvedené na DER 28. června 2012.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 4/2012]

Kateřina Lešková-Dolenská, 20. 9. 2012

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.