K Plzni neodmyslitelně patří loutkové divadlo

Jednomu z nejdéle působících loutkových divadel na plzeňské scéně byla věnována krátkodobá výstava 90 let Loutkového divadla V Boudě konaná na jaře v Muzeu loutek.

Na výstavě bylo možné projít zajímavou historii i současnost souboru a spatřit loutky, které pamatují na prostory, po nichž nese divadlo jméno, a které bavily celé generace diváků.

Starých loutek máme kolem dvou stovek. Když se totiž rušila různá loutková divadla na Plzeňsku, Bouda získávala jejich fundus. A starala se o něj. Díky tomu tyhle loutky zůstaly zachovány, řekl na zahájení výstavy 6. dubna principál Loutkového divadla V Boudě Jiří Fiala. A to je podstatně větší fundus než ten, s nímž toto dříve sokolské divadlo v roce 1928 v Plzni na Borech začínalo. Jeho první principál Ing. Josef Kašpar, přítel Josefa Skupy, musel vystačit s třinácti marionetami na drátě. Přesto se hrávalo každou neděli od září do května a mnohdy se některé loutky musely v průběhu představení i několikrát převlékat.

Divadlo mělo už v počátku zajímavé privilegium. Mohlo hrát s loutkami Spejbla a Hurvínka, které Josef Kašpar dostal od Gustava Noska společně s velkorysým svolením Skupy zařadit je do svých inscenací. Soubor tak uváděl občasné improvizované parafráze Skupova repertoáru. Když v roce 1935 přišel do souboru František Landergott, začala spolupráce s rodinou lidového loutkáře Karla Nováka, zdokonalování inventáře, vznikly nové dekorace a loutky pro soubor začal vyřezávat Ludvík Pokorný.

Hrálo se do roku 1939, kdy bylo divadlo s celým sokolským majetkem zabráno pro německé vojenské účely. Po válce bylo divadlo umístěno ve staré dřevěné boudě, podle níž získalo svůj dnešní název. Jeho jevištní konstrukce se inspirovala Skupovým divadlem. Pravidelná představení byla zahájena v roce 1947. Repertoár se měnil z týdne na týden a návštěvnost byla tak veliká, že se muselo hrát dvakrát týdně. Přátelství s rodinou Novákových se změnilo na úzkou spolupráci, členové souboru vypomáhali Novákovým při představeních a ti zas na oplátku chodili hrát na večerní kabarety.

Tzv. „Bouda“ měla být provizorním řešením. Předpokládalo se, že až budou finanční prostředky, postaví se divadlo nové. Ale zůstala a hrálo se v ní až do roku 1989. Nezaměnitelná vůně dřevěného divadla provází dodnes nejednoho pamětníka. Bouda byla bohužel v 90. letech stržena a na jejím místě teď stojí bytový dům.

Loutkové divadlo V Boudě našlo přes putování Domem kultury Invest a Měšťanskou besedu nakonec azyl v pobočce městské knihovny ve Skvrňanech. Dnes patří na tomto sídlišti k ostrůvku živé kultury a diváci ho odměňují vysokou návštěvností při pravidelných sobotních představeních. Na své domovské scéně hrají „bouďáci“ převážně marionetami. Vyzkoušeli si však i další loutky – maňásky, manekýny, javajky i stínové divadlo. Mimo svou scénu zajíždějí do okolních i vzdálených měst a vesnic, ale vystupovali také v Německu, Belgii a na Slovensku. Udržují přátelské styky s ostatními amatérskými loutkáři v regionu, jsou spolupořadateli oblastní loutkářské přehlídky Pimprlení společné pro Karlovarský a Plzeňský kraj. Pravidelně se účastní různých přehlídek a soutěží, na nichž získali celou řadu ocenění. K úspěšným inscenacím, s nimiž se účastnili festivalu Loutkářská Chrudim, patří například Don Šajn (1989), Poslechněte, jak bývalo (1990), Jossile Golem (1993), Šípková Růženka (2009), Zlatovláska (2011) či Mordyjepardyjesaprlot (2012).

[tento článek vyšel tiskem v čísle 2/2018]

Michal Drtina, 16. 7. 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.