Během letošního ročníku libereckého festivalu Mateřinka byl do programu zařazen i přibližně dvouhodinový diskusní panel věnovaný třem osobnostem evropského loutkového divadla, které se zabývají prací pro děti.
Kromě dvou prezentací zaměřených na „laboratorní“ výzkum divadla jsme se dozvěděli i o mimořádném projektu, kterým loutkáři pod záštitou a za finanční podpory UNIMA pomáhají ohroženým dětem.
Jako první vystoupila se svým příspěvkem umělecká vedoucí Divadla Blik Gertrud Exnerová (Dánsko), která pohovořila o svých experimentech s divadlem pro nejmenší publikum. Témuž diváckému segmentu se dlouhodobě věnuje i druhý řečník, českému publiku díky Mateřince již velmi dobře známý umělec Karel Van Ransbeeck z Belgie (rozhovor s ním jsme publikovali v Loutkáři 4/2013, s. 29–32, pozn. aut.), zakladatel a režisér Theater de Spiegel. Tentokrát mluvil o projektu uměleckých heren, kterým říká „Caban“. Jsou to jakési kabiny/objekty/interaktivní instalace, kde si mohou děti společně s umělci – herci i hudebníky – nerušeně improvizovat a hrát. Díky těmto de facto „kusům scénografie“ Van Ransbeeck sbírá inspiraci pro své další inscenace a s jistou škodolibostí v hlase nám také prozradil, že si na nich vlastně testuje své budoucí spolupracovníky, kteří musí dokonale zvládat komunikaci s dětmi.
Poslední příspěvek diskusního panelu přednesl herec, loutkář a režisér souboru Guignol à Roulettes Pierre-Alain Rolle ze Švýcarska, který je od roku 2008 členem exekutivy UNIMA a dnes vykonává funkci předsedy komise pro spolupráci (Cooperation Commission). Představil nám projekt UNIMA International s názvem Kanguru (Klokan), jehož je iniciátorem a koordinátorem a který má za cíl poskytovat pomocí loutkového divadla emocionální podporu dětem z válečných zón. Na mou otázku, proč se projekt jmenuje právě Kanguru, s úsměvem odpověděl, že klokan je přátelské zvíře, stará se o maličké a poskakuje sem a tam.
Realizace projektu
Projekt zaměřený na hraní loutkového divadla a vedení workshopů pro děti v uprchlických táborech byl zahájen v roce 2015 a konkrétní realizace proběhla v roce následujícím.
Původně bylo naplánováno, že se první akce tohoto projektu uskuteční na jihovýchodě Turecka. Zhoršující se humanitární krize na turecko-syrské hranici ale znamenala, že turecké orgány nepovolily loutkářům do uprchlických táborů vstup. Projekt Kanguru, na němž se zásadně podílely organizace Payasos sin Fronteras ze Španělska a War Child z Nizozemí, byl tedy přenesen do politicky poněkud stabilnějšího Libanonu.
Ve dnech 1. a 11. března 2016 odehrálo sedm dobrovolníků (dva Španělé ze souboru Marionetes Nomades, tři z libanonské organizace Les Amis de la Marionnette a dvou studenti z libanonského souboru Khayal) jedenáct repríz asi třicetiminutové inscenace v arabštině nazvané Pirátský poklad pro více než tisícovku syrských a libanonských dětí. Představení se uskutečnila na devíti místech v Bejrútu a ve středním a severním Libanonu.
Druhá část projektu se realizovala v uprchlických táborech v Evropě od 7. do 13. května 2016, kdy hrálo pět dobrovolníků (čtyři ze souboru Khayal, jeden z Německa) inscenaci v arabštině Když prší mláďata v německých městech Bochum, Herne, Hattingen a Essen, a to ve spolupráci s festivalem FIDENA.
V letošním roce se podle Pierre-Alaina Rolle projekt přesune do Malajsie a zaměří se na perzekvovanou muslimskou minoritu Rohingů, kteří utíkají z buddhistického Myanmaru (Barmy) a dnes jich žije asi polovina v exilu (z odhadovaného celkového počtu zhruba milionu lidí). Malajsie už přijala přibližně sto tisíc Rohingů, kteří zde žijí v uprchlických táborech. Projekt Kanguru má v plánu ve spolupráci s loutkáři ze singapurského souboru Artsolute s těmito uprchlíky po deset dní pracovat na projektu zaměřeném na vyprávění příběhů, k němuž budou využívány předměty každodenní potřeby a principy loutkového divadla. Cílem je posílit jejich kulturní identitu, znalost jazyka a položit základy pro další práci místních pedagogů, kteří budou aktivity dále rozvíjet.
Jak bude projekt Kanguru pokračovat v příštím roce, zatím podle Pierre-Alaina Rolleho není úplně jasné. Jisté je, že bude realizován druhý projekt v Libanonu a jednou z dalších zamýšlených misí je působení Kanguru na mexickém venkově v zóně, kde dnes zuří válka s drogovými kartely. Jak jsme se na závěr našeho krátkého rozhovoru s Pierre-Alainem Rollem shodli, je na světě bohužel stále velmi mnoho míst, kde jsou děti v ohrožení…
Na financování projektu se podílí mezinárodní loutkářská organizace UNIMA, partnerské nadace i soukromí dárci. Informace, jak lze humanitární projekt Kanguru podpořit, jsou k dispozici na www.unima.org.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 3/2017]
Kateřina Lešková, 2. 10. 2017
Zdeněk Lepšík (6. 12. 1924)
Jiří Bláha (7. 12. 1939)
Lenka Kotmelová (16. 12. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS