Mladoboleslavskému černému divadlu je letos patnáct

Černému a luminiscenčnímu divadlu se v amatérském divadle věnují soubory pouze ojediněle. Jedním z mála míst, kde se tomuto náročnému loutkovému řemeslu daří, je Mladá Boleslav.

Řemeslu je zde učí Jaroslav Vidlař, hlasovou a pohybovou výchovu Hana Vidlařová a Alena Holíková. V neděli 25. ledna slavily loutkářské soubory Domu dětí a mládeže v Mladé Boleslavi, tedy Kašpárek i Jitřenka, před vyprodaným hledištěm městského divadla své patnácté narozeniny uvedením slavnostního představení.

První část komponovaného večera patřila filmovým záznamům, díky kterým se diváci ocitli na festivalech a zájezdových štacích, jež soubory absolvovaly za posledních pět let, a mohli si vychutnat chvíle slávy s řadou festivalových ocenění. S Martinem Keisperem a Vojtou Sukem pak diváci prožili napínavé dobrodružství v tajuplném skladišti loutek a čarovných rekvizit.

Po přestávce byl na programu Kabaret, mistrovský kaleidoskop prvotřídních černodivadelních hudebních čísel, která by snesla srovnání s mnohými profesionálními programy.

Závěr večera patřil gratulacím režisérovi souborů Jaroslavu Vidlařovi k jeho osmdesátým narozeninám. Blahopřáli mu nejenom všechny děti ze souboru a zástupci města, Svazu amatérských loutkářů nebo Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu, ale gratulovat přijeli i kolegové z České televize Magda Reifová a Tomáš Juřička. Ti s sebou přivezli nejenom postavu Františka z Kouzelné školky, ale také plzeňský mužský vokální kvintet Hlasoplet, který několika skvělými písněmi slavnostní večer uzavřel.

K založení souboru v Mladé Boleslavi došlo náhodou, nedlouho po uzavření divadla Jitřenka v Brně. Loutky z tohoto divadla totiž získal Jaroslav Vidlař a nechal je převést do Mladé Boleslavi. Zcela náhodou se zanedlouho do DDM přišla o práci ucházet Martina Večeřová, která dříve v brněnské Jitřence hrála. Práci získala a pod jejím vedením vznikl maňáskový soubor Kašpárek.

K černému divadlu přivedla mladoboleslavské loutkáře spolupráce s partnerským městem Dieburg. Dům dětí se svým německým protějškem hledal téma společného projektu pro mládež, kde by nevadila jazyková bariéra. Černé divadlo s jen minimální potřebou slov a velkým prostorem pro umělecké tvoření se ukázalo být výhodnou volbou. Tehdy se do práce pustili právě manželé Vidlařovi a s mládeží z obou měst nazkoušeli pásmo černodivadelních scének doprovázených hudbou.

„Po návratu z Německa jsme se ’Kašpárků’ ptali, zda se jim tato disciplína líbí a chtějí v ní pokračovat, nebo zda chtějí dělat něco jiného. Vybrali si, že zůstanou u černého divadla,“ vzpomíná na začátky souboru Jaroslav Vidlař.

Zrodila se tak tradice, která trvá doposud. Řady Kašpárku se rozšiřovaly, děti odrůstaly, a tak za nějakou dobu vznikl druhý soubor. Ten naplnily odrostlejší děti s větší divadelní zkušeností. Z nostalgie a z úcty pojmenovali Vidlařovi tento soubor Jitřenka.

Za patnáct let činnosti tvořilo a tvoří v obou mladoboleslavských loutkářských souborech 107 herců, kteří podle vedoucí souboru paní Vidlařové odehráli 397 repríz dvaceti tří inscenací pro více než třicet tisíc diváků.

„Žádný začínající člen při vstupu do souboru netušil, co ho čeká. Zejména dětské představy o divadle se od reality hodně liší. Ti, kteří vytrvali, budou třeba jednou svým potomkům vyprávět, kolik kilometrů zdolali na jevišti po kolenou, jak loutkoherce bolí ruce, jak dlouhé se zdají být vteřiny, když kolega nepodá rekvizitu včas nebo když interpret zapomene či přeskočí text,“ říká Hana Vidlařová a dodává: „Mnozí si na začátku ani neuvědomují, že k amatérskému divadlu nepatří jen herecké výstupy, ale i poměrně fyzicky náročné stěhování rekvizit, stavba scény, nasvícení, ozvučení. Je pravda, že k této práci se v souborech ne každý zrovna hrne, ale nakonec to všichni pochopí a nás vedoucí těší, jakým způsobem se děti naučí spolupracovat. V černém divadle, kde jednu loutku vodí dva i více loutkoherců, je totiž spolupráce velice důležitá.“

Společná umělecká práce naučila děti v souborech mnoha dovednostem, zbavila je ostychu, dodala sebevědomí, obdařila estetickým cítěním a přidala užitečnou a ušlechtilou výbavu do života: zodpovědnost, svědomitost, schopnost si vzájemně pomáhat a také mnoho radosti z oduševnělé společné práce, která potěší druhé. To vše je především velká zásluha obětavých manželů Vidlařových a posledních šest let i Aleny Holíkové.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2015]

Michal Drtina, 1. 3. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.